Paní senátorko, kdy vy jste si naposledy zazpívala lidovou písničku?
Naposledy ve Valašských Klobúkách na setkání muzikantů v Bílých Karpatech, což bylo 15. srpna. Jinak lidové písničky poslouchám dnes a denně, protože můj manžel je velký zpěvák a zpívá si doma, při práci na dvoře, všude. Navíc Zlínský kraj, ze kterého pocházím, má jednu prioritu, je tam největší počet folklorních souborů na hlavu a druhou prioritou je, že se tam setkávají tři etnografické regiony – Haná, Slovácko a Valašsko. Každý z nich má svoje kouzlo a já bych těžko vybírala, který je hezčí, zajímavější. Upřímně řečeno, folklor v České republice obecně je krásný, je rozmanitý, je melodický a je hleďavý. Myslím si, že máme být na co pyšní. Lidová písnička u nás žije spontánně. Písničky umí děti, zpívají si je dospělí.

Vy jste velká přítelkyně folkloru. Proč?
Ano, velmi podporuji lidové umění a lidové tradice z jednoho prostého důvodu. Říká se, že Evropa je jednotná v rozmanitosti. Jsem hluboce přesvědčená o tom, že pokud člověk zná své kořeny, zná svoje tradice, ví, kdo je, ví, odkud je, tak potom umí chápat a tolerovat ty ostatní. A to si myslím, že je v dnešní době velmi důležité.

Přejeme hezké chvíle na Pražském jarmarku.

(Autor: DTA)